7 Lvích inspirací od „božského“ Karla (Gotta) aneb 7 tajemství radosti naplněného života

„Už pohřbili mě stokrát a já jsem stokrát vstal,
a bude-li co zpívat, tak budu vstávat dál…“
(2003)

„Přepočítal jsem svoje dny
a zjistil, že mi jich ještě pár zbývá
a nic nekončí, dokud se zpívá…“
(2018)

„Umřel Karel Gott.“ vyhrkla ve středu 2. října 2019 ráno jedním dechem hned po pozdravu kamarádka a já jsem okamžitě automaticky zareagovala mávnutím rukou „To je zase nějaká novinářská kachna. To je blbost.“.

Protože přece umírají vždycky jen nějací „nedůležití“ a „bezejmenní“ lidé, asi jako si cynicky kupujeme „řízky“, a ne maso z námi zabitých  zvířat.

Nikdy ne naši rodiče, děti, partneři, psi…a významné a oblíbené osobnosti.

„Kouknem se na internet…“

Ne, asi se nechci koukat na internet a čelit případně tak strašné pravdě…

„No, hele, tady to píšou. A tady taky!“ dodala, sotva jsem otevřela pusu, abych protestovala, že spousta médií klidně zveřejní neověřené zprávy a děsí tím zbytečně slušné lidi.

„Ježiši FAKT!“ Poklesla mi čelist.

Umřel Karel. Umřel TEN Karel, od kterého jsme všichni naivně očekávali, že ještě ve 100 letech bude plný energie a zpívat bude pochopitelně dál jako Pánbu.

„Ne, to není možné.“

Koukala jsem vytřeštěně na černé titulky, na fotky Mistra v černém rámečku, na křížky u datumu 1.10.2019, na poznámky „před půlnocí“ a „v kruhu rodiny“ a tolik se mi chtělo najít nějaký „důkaz“, že se všichni jenom zbláznili.

Protože SMRT někoho, koho „známe“, není „jenom“ o jeho ztrátě. Je to především potvrzení, že i my (!!!) jsme smrtelní, že smrt EXISTUJE nejenom v televizních detektivkách, a taky, že kurnik STÁRNEM, když je – teda bylo – našemu idolu z mládí už 80.

A že FAKT NESTAČÍ mít ve všech životních bitvách „dobrou náladu“, jak se nám snaží namluvit teorie „zákona přitažlivosti“.

Ale Karel by si NEPŘÁL, abychom za ním byli smutní a aby nás z jeho smrti přepadala beznaděj. A tak si pojďme raději připomenout, v čem nejdůležitějším se od něj můžeme i nadále inspirovat:

Lví tip č. 1 – „Jdi za štěstím“

„I kdybys měl sbohem dát, všemu cos měl dosud rád,
překroč vlastní stín a lásky plný klín, jdi za štěstím.“

Karel chtěl být malířem a když nebyl přijat na uměleckou školu „pro nedostatek talentu“, stejně maloval pro radost svou i blízkých. Miloval i hudbu a zpěv a když ani tím nezapůsobil na tehdejší porotce, nevzdal zpívání, ve dne pracoval v továrně, po večerech vystupoval po kavárnách… a nakonec víme, kam až to „dotáhl“ díky tomu, že se nakonec rozhodl „zariskovat“. Opustil „jistotu zaměstnání“ pro šanci naplnit svoje poslání a nenechal se odradit tím, že zpočátku nebyl přijímán pro svůj specifický projev, tak odlišný od tehdejších trendů.

„Běž dál, zbavený všech pout,
tvá louč nemá pohasnout.“

„I kdybys byl málem stár, před sebou jen roků pár,
Uzlík stejně sbal a za láskou běž dál, jdi za štěstím…“

Lví tip č. 2 – „Já žil, jak jsem žil“

„Já žil jsem, jak jsem žil,
zaplať bůh, vždycky po svým
a táh svou píseň dál.“

Karel si byl dobře vědom toho, že „nikdo není dokonalý“ (ať už v oblasti vztahů, určitých úlitbách režimu apod.), ale přesto měl zdravě rád sám sebe a svůj život. Za svými rozhodnutími si i později stál a nepokoušel se je zametat pod koberec a předstírat, že je neučinil.

„Já žil, jak jsem žil,
někdy sám skutek utek,
jen žádný lítostný
nářek a smutek.“

Lví tip č. 3 – „Ráno jedu dál“

„Ráno jedu dál, mě čeká další sál
a tam rozjedeme znova ten velkej seriál,
v něm všechny díly jsou, jak jedno velký show,
auto, hotel, šatna, scéna a tak dál…“

Karel Gott byl skutečný „Bůh“, tedy tvůrce. A to znamená především DŘINU – makat tehdy, když a kde se ostatním nechce. Být za všech okolností PROFESIONÁL, a tedy stále dělat to nejlepší, čeho jsem aktuálně schopen. Třeba i zdvořile pozdravit tam, kde by někdo jiný povýšeně na pozdrav ani neodpověděl. Nebo být připravený i v okamžicích únavy vyfotit se s miliardou fanoušků a podepsat se jim do památníků, protože oni jsou ti, kteří finálně rozhodují, zda bude někdo „hvězdou“. Dodržovat sliby, termíny, zvládat vstávat ve dvě ráno, nocovat po hotelích, jíst po rychlých občerstveních a projet planetu mnohokrát křížem krážem…

Kde bral Karel energii? Ze SMYSLU toho, co dělá. Miloval vědomí, že jeho zpěv lidem přináší RADOST. Jeho touha „zemřít“ na jevišti se sice technicky „nesplnila“ (zemřel doma ve spánku), ale prakticky odešel přímo z rozběhnutého profesního života – do posledních chvil, než ho zákeřná nemoc převálcovala, vystupoval, a i když byl například následkem zdravotních problémů z roku 2015 oslabený, kolegové svorně tvrdí, že si (na rozdíl od  výrazně mladších a zdravých zpěváků) nikdy nestěžoval a vždy ze sebe vydával maximum tak, aby co nejvíc potěšil svoje fanoušky.

Lví tip č. 4 – „Zůstanu svůj“

„Zůstanu svůj, ať různé vládly styly…“

Karel byl někdy legrační (například svými gesty, doprovázejícími písničky), někdy mohl připadat někomu trapný nebo umanutý, jisté však je, že HVĚZDU z Karla Gotta udělala právě jeho jedinečnost. Dovolil si nepřizpůsobovat se módním trendům jen tak – a zároveň moudře zohledňoval to, co mu připadalo užitečné a nebylo proti jeho přesvědčení (například spolupracoval s mladými tvůrci a zpěváky, kteří tak přestali být jeho „konkurencí“ a naopak vnášeli do Karlovy „klasiky“ novou, svěží energii).

Lví tip č. 5 – „Pojď, půjdem spolu hledat démanty“

Karel Gott nikdy nečekal, až mu sláva sama od sebe spadne do klína. Vždy pečlivě dbal na to, aby svým posluchačům přinášel v písních ty nejlepší emoční zážitky, a to i za cenu toho, že by dočasně neobsazoval první příčky hitparád. Zúročilo se mu právě ono intenzivní zaměření se na užitek pro fanoušky, kteří ho neopustili ani po roce 1989.

Lví tip č. 6 – „To (ne)musím zvládnout sám“

„Zpívání je to, co máme společné…“

„Gott“ sice znamená „Bůh“, Karel si ale nikdy nemyslel, že úspěchu může dosáhnout sám. Věděl, že úspěch je záležitostí týmu a že může být jen tak velký, jak silné je nejslabší „kolečko“ celého „stroje“. Proto si velice pečlivě vybíral spolupracovníky, ať již jako kolegy do kapely, textaře či skladatele, tak i partnery pro duety.

Stejně tak ve zralém věku pochopil, že přebíhání mezi povrchními a krátkodobými partnerskými vztahy už ho nenaplňuje a nechal se přesvědčit k založení rodiny. Dívkou, která se v krizových situacích ukázala jako „ta pravá“, neboli „parťák do nepohody“, a proto ji učinil jako první a poslední ženu ve svém životě svou zákonitou manželkou.

Nakonec to byla právě rodina, která ho v posledních letech života držela nad vodou i v náročných chvílích zdravotních problémů a dodávala mu důvod, proč i nadále žít a pracovat. Na sklonku života sám Karel Gott často přiznával, že od něj nebylo moudré a prozíravé vstoupit do vážného vztahu a pořídit si děti až v podstatě v „podzimu“ života, býval si mohl rodiny užít mnohem déle a v době, kdy měl mnohem více energie.

„Ty si pro mě ta pravá a já tvůj muž,
když bylo líp i když bylo hůř
a stále stejně si za tím stojím.“

Lví tip č. 7 – „Srdce nehasnou“

Charlotte: „Ale může se stát,“
Karel: „jak častokrát,“
Charlotte: „že začnu se bát,“
Karel: „pak nesmíš to vzdát.“

Charlotte: „Co když strhne mě proud?“
Karel: „Pak musíš plout.“

Když vyšla v květnu 2019 (tedy 5 měsíců před odchodem Karla Gotta) píseň „Srdce nehasnou“, národ mrazilo. Duet otce a dospívající dcery až příliš připomínal „slova na rozloučenou“. Karel, který už tušil, že tu nemusí být věčně („Někdy se ví, co bůh chystá a že se nedaj stihnout všechna místa“), přesto nazpíval píseň plnou pozitivní energie a naděje, že co vložil do svého života, bude pokračovat v životech jeho nejmladších dcer.

„A teď už cítím, jak sprintuje čas,
ještě, než usnu, chci slyšet tvůj hlas.
Ať zůstane věčných i těch pár chvil,
kdy zpívalas ze všech svých sil.“

Ze světa nakonec vlastně odešel „dobrovolně“, s noblesou sobě vlastní. Mohl se handrkovat s osudem o dny a předstírat, že se léčí opakovanými výměnami krve. Ale dokázal s pokorou uznat „porážku“ stejně, jako předtím bojoval o možnost prožít naplno svůj život (viz bod 1). Když viděl, že tentokrát by „udržovací léčba“ nebyla skutečnou léčbou, přestože by tu nesmírně rád byl dál, se svou rodinou i se svými fanoušky, a dál z jevišť rozdával RADOST, rozhodl se nervat nic přes čáru a „léčbu“ s plným vědomím toho, co dělá, ukončil. Pár dní na to zemřel.

PS: Karel by si nicméně NEPŘÁL, abychom za ním byli smutní (i když tomu se vyhnout nedá). Naopak by ocenil, když na něj budeme vzpomínat s láskou a s trochou nadsázky, protože i přes všechno, co dokázal a nakolik si toho také byl vědom, uměl si ze sebe v pravý čas udělat i legraci. Proto ke článku schválně vznikla fotka „božského Karla“, hledícího i do nové etapy své existence (nepochybuji, že někam pouze „přešel“ a ještě o něm uslyšíme) s úsměvem a plným přijetím. ♥

„Až jednou za noci nebo i za dne,
srdce mé zpomalí klus,
až náhle opona spadne,
až hudba dohraje blues.

Řeknu c’est la vie, c’est la vie,
tímto končí bál, a to mě nebaví, nebaví,
hrajte ještě dál, naposledy…“

PPS: Karlův život včetně jeho finále znovu potvrdil, že nezáleží tolik na tom, co „se“ nám „děje“, jako na tom, jak se k tomu postavíme. Ať už šlo o Karlovo rozhodnutí neživit se za socialismu jako elektrikář, ale jako zpěvák, nebo o jeho závěrečný „odchod ze scény středem“. I když už tu s námi dál Karel nebude (pořád si na tuto skutečnost zatím neumím zvyknout), přesto zůstane velkou inspirací pro všechny stávající – a možná ještě i některé nové – generace.

Pokud vás jeho 7 tajemství radosti naplněného života oslovilo a chtěli byste inspiraci převést do praxe (jinak nemá cenu), podívejte se na obsah aktualizovaného Lvího kurzu „7 tajemství radosti“. A pokud jste také „odkladači“, mohou pro vás být užitečné Lví kurzy Radost začít a Radost se rozhodovat.