Štítek: radost

7 Lvích inspirací od „božského“ Karla (Gotta) aneb 7 tajemství radosti naplněného života

„Už pohřbili mě stokrát a já jsem stokrát vstal, a bude-li co zpívat, tak budu vstávat dál…“ (2003) „Přepočítal jsem svoje dny a zjistil, že mi jich ještě pár zbývá a nic nekončí, dokud se zpívá…“ (2018) „Umřel Karel Gott.“ vyhrkla ve středu 2. října 2019 ráno jedním dechem hned po pozdravu kamarádka a já...

Potřebujeme k radosti nejdřív konec (a zvonec)?

„Zazvonil zvonec – a pohádky je konec!“. A my si můžeme oddychnout 🙂 Nedávno jsem se dívala na pohádku Panna a Netvor a kdo ten film znáte, tak víte, že je opravdu velice napínavý a i v dospělosti člověk sedí při jeho sledování nalepený na obrazovku úplně strnule a přeje si, už aby byl konec. Klasický...

„Když ty už jsi o tolik DÁL!“ aneb Jak můžete i vy pozvat do svého života víc RADOSTI

„Život může být složitý a postupně se ještě víc zkomplikovat, nebo může být prostý a postupně se ještě víc zjednodušit.“ Deepak Chopra Před několika lety jsem byla na stejné startovní čáře, jako mnozí z vás, kteří dnes se mnou konzultujete svoje životy. Nečekaně jsem v létě 2014 dostala výpověď z práce a ve 44 jsem už...

Já žádný problém nemám! aneb přesto Nežijte v krematoriu

Ve filmu Kolja si náhradní táta Louka uvědomí, že něco není v pořádku, až když chlapeček svými kresbami a hrou s loutkovým divadlem začne zrcadlit prostředí, v němž nyní žije. Violoncellista Louka, bývalý filharmonik, je totiž zadlužený, protože z politických důvodů nemůže sehnat „normální“ práci. Hraje tedy v krematoriích při pohřbech. O chlapce se nemá...

Máte-li TOHLE, můžete VŠECHNO!

Jakou JEDINOU věc ve skutečnosti potřebujeme, abychom mohli něco v našem životě změnit? ??? Víc peněz? Víc času? Víc informací? Víc odvahy? Víc podpory okolí? Zkuste se zamyslet a já vám zatím povím jeden příběh… Prožila jsem před časem okamžiky velkého strachu. Vnímala jsem tehdy svůj strach naplno, protože šlo o velmi blízkého člověka.  V...

Tajemství 10. patra

Jako dítě jsem s rodiči bydlela ve 12. patře věžáku, tedy „výškového domu“, typického pro tehdejší socialistickou dobu a industriální prostředí severních Čech. Výtah byl věčně rozbitý a pro svou poruchovost pro používání stejně rizikový, takže jsem „ven“ a „domů“ capkala pěkně po schodech. A to kolikrát i opakovaně, protože jsem si nebyla schopná ve svém věku...