Vezměte si ze strachu svou energii!

Tento článek jsem psala v době, kdy se mílovými kroky blížila chvíle přelomové změny mého pracovního i osobního života. Situace, která měla nastat poprvé…

Připadám si jako na tobogánu

Na jednu stranu si to užívám, jedu, svištím, těším se, že si konečně po tolika letech opravdu splním svůj životní sen, je to bezva, jak cesta pěkně „odsýpá“ a jak už už vidím na azurové moře pod sebou 😉

…ale, co to? Proč se najednou, s cílem na dosah ruky, pokouším brzdit???

Mám strach přímo „vědecký“

Zjistila jsem, že existuje dokonce odborné pojmenování strachu z nového – cenotofobie. Evidentně v tom tedy nejsem sama, když má tahle obava i svůj vědecký název 🙂

Jasně, může za to náš „plazí mozek“, který všechno „neznámé“ automaticky stále ještě vyhodnocuje jako „pozor, potenciálně nebezpečné, a tedy nebezpečné!!!“. Ovšem, chci se do konce svého života řídit „praještěří logikou“?

Ve strachu je skrytá síla!

Uvědomila jsem si, kolik je v mém silném strachu ve skutečnosti schováno nevyužité síly! A také kreativity – vždyť kolik hrůzostrašných „konců“ si je člověk schopen vymalovat těmi nejpestřejšími imaginárními barvami, do posledního detailu…

„Co to? Já se propadám!!! Já se utopím v rašelině!!!!!
Pomoc, já zkamením, bude ze mě hnědé uhlí,
přiložej mě do kamen!“

(král Já První ve filmu „Byl jednou jeden král“)

 Co s tím, nechci-li zkamenět?

Kousek neklidu si nechávám v pozadí jako připomínku, abych se přece jen do nového života nevrhala úplně bezhlavě (před vstupem do silnice se také pro jistotu rozhlížím, i když svítí zelená 😉 ). Ale z větší části strachu si beru svoji energii – pasivní obavy měním na aktivní činy.

Kdykoli mi něco začne „přerůstat přes hlavu“ (což se u velkolepých Lvích plánů občas stává 🙂 ), místo neplodného přemítání „Jak to asi dopadne???“ si kladu otázky:

• Co ještě bych mohla udělat pro to, aby věci dopadly podle mých představ?
• S kým moudrým / zkušeným ve stejné situaci / inspirativním / majícím vliv na… bych si o tom mohla otevřeně promluvit?
• Jaké informace ještě potřebuji pro lepší rozhodování a klidnější mysl, a jak aspoň některé z nich mohu získat?
• Která vydání, a řešení kterých dalších záležitostí, ještě mohu na nějaký čas odložit, abych se mohla plně věnovat jen řešení nejdůležitější záležitosti?
• Co dobrého mi tato situace, jakkoli mi nyní připadá náročná na samé hranici mých možností, může později přinést?“

Pomáhá mi to udržet si od – byť pochopitelných – starostí o budoucnost odstup potřebný k efektivnímu využití všech dostupných prostředků. Poddat se „cenotofobii“ by naopak vedlo k jejich zbytečnému plýtvání a nepostupování vpřed.

Co v takových případech děláte vy? Podělte se o své zkušenosti do komentářů, děkujeme.