Přece se nebudu vracet, když už jsem ujel takovou dálku!

To si tak na autopilota frčíte po dálnici života, za moc to auto nestojí, taky za ty peníze od něj moc nečekáte…ale zatím aspoň pořád jede…ta silnice je teda už taky pěkně vymlácená a všude hajdalácky povyspravovaná, to snad nemyslej vážně…spolujezdec by taky pořád nemusel všechno komentovat, ať si teda řídí sám!…s navigací se nezdržujete, stejně máte nějakou starou verzi…no ale jede to, tak jedete…deset, dvacet, padesát let… a najednou bác ho! 

Zde jsou lvi…

Před vámi cedule „HIC SUNT LEONES“. A lvi na obrázku pod nápisem se vůbec netváří jako hodní a mírumilovní…spíš tak trochu krvelačně 😉

A kurňa – kam jste to dojeli? Jste chtěli jet do Prahy, přece!

Když překonáte první šok, čelíte dalšímu: Praha existuje, uf, ale je od vás vzdálená tisíce kilometrů. Ehm, z té strany, co jste právě přijeli. 

Sednete si vyčerpaně na pangejt („Podběl mi z pangejtů mává šedivým ránem přikrytej, mrholí, a z mlhy závoj je na mě schválně ušitej.“, vybaví se vám slova z písničky od HopTropáků) a přemýšlíte, co teď.

Máte v zásadě 2 možnosti:

1. Buď pojedete dál, ale na to jste ve škole ani moc nemuseli dávat pozor, abyste si pamatovali, že obvod zeměkoule měří poměrně dost kiláků, než se ukáže, že každá cesta vede do Říma (teda i do Prahy). A upřímně, kdo vám tady teď ZARUČÍ, že Země je FAKT kulatá a že se tam za obzorem z ní náhodou nepadá drakům do chřánu? (Kartografové dříve označovali neznámá území „terra incognita“ slovy „zde jsou draci“ – „hic sunt dracones“, a určitě nikoli jen tak náhodou. ) A navíc se stmívá a světla vám nějak problikávají!
2. A nebo se potupně budete muset vrátit (jejda, to si toho vyslechnete od manželky!!!). A navíc se zdá, že prakticky došel benzín, tak to možná budete muset pěšky, kručí vám v žaludku, protože naposledy jste zakusovali bagetu a rychlé kafe u pumpy před pár hodinami…hm, a ty boty jste si brali už jen do auta na řízení.

Přece se nebudu vracet!

„Přece se nebudu vracet, když už jsem ujel takovou dálku!“ voláte zoufale s hlavou v dlaních. A pokud nejste cvok, nejspíš to doplníte něčím jako „No ale přece nepojedu DÁL, když TUDY TO NENÍ!“

No to je ale situace…

Co to má znamenat?

Právě jsme si s jen velice mírnou nadsázkou nastínili okamžik, kdy se dozvídáte, že jste až dosud ve svém životě možná všemu čelili velmi intenzivně, ale poněkud neefektivně:

A teď je jen na vás, co uděláte dál. Velmi rozumné je při ocitnutí se na životní křižovatce projít kompletním re-startovním kurzem „7 KROKů, kterými osvobodíte Lva v sobě a začnete žít své sny!“. Najdete v něm to nejlepší ze Lvího know-how na jednom místě. 

Pokud si ovšem zatím na celého Lva netroufáte, mrkněte se na ochutnávku Lvího uvažování v e-booku „7 tajemství radosti“.

Objevte a uchopte teď svou vnitřní Lví sílu tak, aby se vám začalo zase dařit! Neházejte prázdný benzínový kanystr ještě na skládku! Můžete začít znovu řídit svůj život…a ještě do té Prahy krásně stihnete dojet.

Ale už to neodkládejte.

Jolana Fišerová