Štěstí je jako jahody aneb Vděčnost není to, čeho se obáváte

štěstí jahody léto úspěch strach vděčnost

Schválně, jestli to máte taky tak…

Dřív, kdykoli ke mně nečekaně přišel po dlouhém období „ať dělám, co dělám, nic se mi nedaří“ závan pozitivního blýskání se na lepší časy, najednou jsem se začala cítit jako v červnu, když prudce a hromadně začnou zrát jahody.

A já, ač jsem se na „léto = jahody = pozitiva“ původně nesmírně těšila, jsem pokaždé místo radosti v sobě automaticky zaktivovala červenou výstražnou kontrolku dávného programu všech socialistických maminek, babiček a tetiček:

„Honem, děti, jezte, za chvíli nebudou, ať se to nezkazí, taková škoda, no dejte si ještě, jaktože už nemůžete, v zimě vám pak budou chybět!!!“

Nebo vám to doma nevštěpovali?

Tak to buďte rádi 🙂

Ušetřili jste si „strach z jahod/borůvek/malin/ostružin/…“, resp. z toho, že NIKDY nedokážete sníst VŠECHNY plody léta, rodící se na nekonečných plantážích, tak „včas a komplet“, „aby se to nezkazilo“.

A nejste tudíž dost zodpovědné / hodné / vděčné děti, které jediné mají právo na existenci na tomto světě…

 

štěstí jahody léto úspěch strach vděčnost

Trest za „nevděčnost“ byl krutý

Za „nedostatečné“ letní jezení každoročně následoval TREST – v zimě jsme, bez ohledu na to, kolik jsme toho v létě s vyplazeným jazykem a nafouklým bříškem stihli zbaštit, byli prostě BEZ JAHOD. I když jsme maminkám, babičkám a tetičkám vždy pomohli nesnědené zbytky otrhat a zavařit na kompoty a marmelády, „už to nikdy nebude jako ty čerstvé“ (lamentovaly ty dobře výchovně to s námi myslící ženy).

Prostě bludný jahodový kruh, z něhož nebylo úniku…

 

Přestala jsem jíst jahody…

Já jsem tehdy dokonce pod tlakem této pro mě neúnosné odpovědnosti na čas přestala jíst zahradní a lesní ovoce úplně 🙂  Uvažovala jsem logikou „co nejím vůbec, u toho se mi nemůže předhazovat, že toho sním MÁLO“.

Ale čert vezmi jahody i s jejich krátkou překotnou sezónou…

Horší bylo, že jsem si totéž vztáhla i na další situace – v dětství jsem často slýchávala i „Moc se neraduj/radši se netěš, ať pak nejsi zklamaná“, „Člověk nemůže být dlouho šťastný.“, „Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“ a podobné negativní výroky.

 

Vlastně se dobra bojíme!

Psychologové tomu říkají „strach z úspěchu“. Člověk se velice chce mít „lépe“ (asi jako se v zimě nemůže dočkat prvních jahod), ale když najednou „bum“ a má se, dělají se mu boule za ušima, zalyká se hojností, a náhle vidí rudě a vlastně si nepřeje nic jiného, než aby už zase byl „klid“ a „po sezóně“.

Jahodové, či po sezóně „štěstí, radosti a úspěchů“.

Prostě na pocit absolutního štěstí a dostatku NENÍ ZVYKLÝ a tak reaguje kontraproduktivně: prudce odmítá to, po čem současně hluboce touží…

 

štěstí jahody léto úspěch strach vděčnost

Sám tím „preventivně“ sabotuje svůj potenciální pocit štěstí. Dosud si neosvojil umění prostě si „čas jahod“ užít v prostotě okamžiku „tady a teď“, v němž není potřeba nic „konzervovat“, o nic se obávat, kdy místo zběsilé konzumace stačí jen přítomně sedět na kraji lesa či pole a „neužitečně“ koukat, jak se to krásně červená / modrá / černá…

Musela jsem se zkrátka naučit žít s „jahodovým fenoménem“ v míru a symbióze 🙂 .

Nezašlapat každý výhonek „štěstí“ v panice okamžitě „pro jistotu“ do země, ale přijímat vděčně a radostně i příležitosti, které MOHOU být přechodné…a nevidět v tom jejich nedostatek a „vadu bránící řádnému užívání“.

A vy se to budete muset naučit taky…pokud zatím v „jahodovém kruhu“ vězíte.

Jolana Fišerová

PS: Právě jsme si ukázali nejčastější důvod, proč lidé odmítají „být vděční“ a proč kvůli svému původnímu negativnímu pojetí „vděčnosti“ (která ve skutečnosti vůbec nebyla vděčností, ale vydíráním a manipulací, byť „dobře míněnou“) se zbytečně ochuzují o pozitivní účinky vděčnosti jako akcelerátoru životní radosti.

Vy nedělejte stejnou chybu a přidejte se ZDARMA do podpůrné FB skupiny Vděčnost jako cesta k radosti, v níž se učíme s principem vděčnosti zacházet správně, tedy aby sloužila vděčnost našemu životu, a ne my jí 🙂

Vděčnost jako cesta k radosti

Vděčnost jako cesta k radosti

Jolana Fišerová
Inspirátorka a průvodkyně k vědomé radosti ze života. Finalistka prestižní soutěže Žena roku 2016 (3. místo v kategorii Užitečné internetové projekty). Autorka mnoha originálních „Lvích“ osobnostně transformačních programů. Ukazuje na konkrétních případech, že často #reseniexistuje, pokud jsme ochotni změnit úhel pohledu, a že je možné se radovat a žít naplno za všech okolností. Propojit se s Jolanou je možné na Lvím webu , na Lvím youtube kanále, na Lví FB stránce PoKROKovnik a v FB skupině Vděčnost jako cesta k radosti .
Komentáře

Přidat komentář